Filipojakubská noc z 30. dubna na 1. května má své výjimečné kouzlo. Váže se k ní pálení čarodějnic a stavění májek. Jaká je historie těchto lidových tradic a jakým způsobem se dodržují v současnosti?
Filipojakubská noc má kořeny v keltském svátku Beltain
Filipojakubská noc se váže k noci z 30. dubna na 1. května. “Filipojakubská” se jí říká proto, že v minulosti měli 1. května svátek právě svatý Filip a svatý Jakub. Už od pohanských dob se k Filipojakubské noci vztahuje spousta tradic a rituálů.
Tato výjimečná událost má kořeny až v keltském svátku Beltain, který připadá na období mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Právě během svátku Beltain Keltové pálili ohně, které pro ně představovaly symbol života, Slunce, ale také energie a síly. Oheň pro ně měl také ochrannou a očistnou funkci.
Pálení čarodějnic v Česku: Tradičně z 30. dubna na 1. května
U příležitosti Filipojakubské noci se v tuzemsku tradičně z 30. dubna na 1. května pálí čarodějnice. Ve zkratce řečeno, pálení čarodějnic patří k součásti lidových oslav Filipojakubské noci a mají pohanský původ.
Tradice pálení čarodějnic v Česku se udržela až do dnešní doby. Nejvíce rozšířená je na venkově, v menší míře i ve městech. Jakým způsobem se pálení čarodějnic v současnosti v tuzemsku slaví? Jde o oblíbenou akci, která má zábavní a společenskou funkci.
Lidé zapalují ohně, opékají špekáčky, veselí se a společně se setkávají u dobrého jídla a pití. U příležitosti této akce se často konají i průvody v maskách nebo probíhají soutěže o nejkrásnější čarodějnický převlek. Tyto soutěže jsou populární zvláště u dětí.
Historie pálení čarodějnic
Pálit ohně v předvečer prvního máje vznikl pravděpodobně pod německým vlivem. Tento zvyk má patrně přímou spojitost s Valpuržinou nocí, která se slaví v německy mluvících zemích a ve Skandinávii. Jaká je vůbec historie pálení čarodějnic v tuzemsku?
Tento zvyk, který má původně ochranný a náboženský význam, byl zakazován v polovině 19. století jako pověrečná praktika. Lidé totiž věřili tomu, že o Filipojakubské noci čarodějnice létají na košťatech a scházejí se na kopcích, kde provádějí nečisté praktiky a rituály. Lidé proto v minulosti zapalovali ohně nejčastěji na kopcích a vršcích, aby odehnali čarodějnice a další zlé síly. Právě oheň plnil magickou funkci, protože měl zajišťovat ochranu a zároveň očistu.
Mladí lidé kolem ohně tančili, nebo jej dokonce přeskakovali. Součástí tradice pálení čarodějnic bylo také na hranici upalovat loutku, která představovala čarodějnici. Lidé rovněž během pálení čarodějnic metali zapálená košťata do vzduchu nebo nosili jejich ohořelé části do svých příbytků, aby si zajistili ochranu před zlými silami.
Stavění májek v předvečer prvního máje
Kromě pálení čarodějnic se v minulosti tradičně s nadcházejícím prvním májem stavěly také májky, které symbolizovaly strom života i tradiční symbol jara. Tradice stavění májek v předvečer 1. května se na některých místech Česka dodržuje i dodnes. V čem spočívá?
V předvečer prvního máje jdou muži a chlapci do lesa, kde useknou co nejvyšší smrk, borovici nebo jedli, z nichž musí do rána udělat májku. Vybraný strom oklestí a nechají mu špičku, kterou ozdobí věnci, květy a pestrými pentlemi nebo stužkami. Tuto májku pak umístí doprostřed své obce a navíc ji musí až do rána hlídat, aby ji muže ze sousední obce neskáceli nebo z ní neukradli věnec - pro danou vesnici by to znamenalo hanbu po celý další rok.
Kromě stavění obecních májí se k předvečeru prvního máje vztahuje také tradice stavění menších májek (nejčastěji z břízy). Tyto menší májky stavěli chlapci pod okny své milované dívky. Pro zajímavost - nejstarší písemný doklad o stavění májky se datuje až do roku 1422. Tehdy za postavení máje získal chlapec odměnu v podobě ruky děvčete.
