Na úvod varování – tento článek obsahuje spojlery – hodně spojlerů. Takže kdo ještě neviděl celou poslední sérii Hry o trůny, tak by měl přestat číst právě teď.
Knižní předloha a prvních šest sérií seriálu je naprosto dokonalé dílo, které dokázalo napínat miliony diváků a čtenářů na celém světě. Hra o trůny je fenomén, který nemá obdoby. Je to můj nejoblíbenější seriál, přesto bohužel nelze nevidět, že s rostoucím rozpočtem klesala kvalita v sedmé, a hlavně osmé sérii až na samotné dno. Jako oddaný fanoušek cítím obrovské zklamání z toho, jakým způsobem scénáristé tak skvělé dílo na konci zkazili. „... dějiny se točí dokolečka, protože lidská povaha se nemění. Co už se jednou stalo, se nutně stane znovu.“ - Hostina pro vrány.
1. Neexistuje knižní předloha
Společnost HBO svým seriálem předběhla knižní předlohu. Poslední kniha s názvem Tanec s draky od autora George R. R. Martina vyšla v roce 2011 a od té doby si museli scénáristé HBO vystačit sami. Upřímně – je to strašně znát. Najednou se postavy začínají chovat jako obyčejné figurky. Předvídatelné, velmi často nesmrtelné. Jak komplexní a dramatické bylo dílo před tím (plné smysluplných dialogů, charizmatických postav, nebezpečí a intrik), tak prázdné, zoufalé a ukázkově očekávatelné bylo poté, co chyběla knižní předloha. A úplný závěr tomu nasadil korunu. Bran na železném trůnu, Daenerys, která přežila bitvu u Zimohradu jen proto, aby se během deseti minut zbláznila a vyvraždila obyvatele Králova přístaviště, a Jon, následník trůnu, který je následník jen proto, aby se vrátil na Zeď, ve které je díra. Noční král, který všechny děsil po sedm sezón, zemřel během pár minut a nikdo neví, proč tam vůbec byl. Nezbývá, než se těšit na knihy a doufat, že je George R. R. Martin vůbec dopíše a najde v nich smysluplnější konec pro všechny postavy. Bude jejich osud stejný, nebo to dopadne v knihách jinak? „Odlišné cesty někdy vedou ke stejnému hradu.“ - Jon Sníh.
2. Zmizel starý realismus
Svět Hry o trůny byl zpočátku perfektně promyšlený do detailu. Všechno mělo svůj čas, každá akce měla svoji reakci a pokud se někdo choval zdánlivě nelogicky, mělo to svůj vlastní důvod. Hlavním kouzlem seriálu byl ale dosti temný realismus. Žádnou postavou jste si nemohli být jisti. Oblíbili jste si Eddarda Starka? Máte smůlu – byl popraven. Tvůrcům se dokonce povedl husarský kousek, když událostmi nabitou třetí knihu roztáhli do dvou sérií, a naopak do jedné řady osekali čtvrtou a pátou, kdy se i samotnému Martinovi svět rozlezl příliš do šířky. Sám mohu potvrdit – některé knihy mě bavily výrazně méně, protože R. R. Martina se v nich věnoval vedlejším postavám, nebo rodům, které mě až tak nezajímaly. Jenomže přibližně ve chvíli, kdy tvůrcům došel materiál ze zatím nedopsané ságy Písně ledu a ohně, seriálu jako by spadl řetěz. Najednou jako by se celý svět zjednodušil. Zmizela většina propracovaných intrik. Postavy se začaly chovat nelogicky, aby bylo snadné nahnat je do jednoho houfu a scenárista si s nimi mohl dělat, co chtěl. „I drink and I know things.“ - Tyrion Lannister
3. Zůstaly jen prázdné dialogy
Ve Hře o trůny mělo vše perfektní smysl. Nic se nedělo náhodně. Hodně fanoušků si mohlo načíst životní moudra a pravdy, které zazněly i v seriálu. „Čtenář prožije tisíc životů, než zemře. Člověk, jenž nikdy nečte, prožije jen jeden.“ Postavy umíraly a nechávaly za sebou paralely do reálného života. „Všichni potřebujeme být čas od času uráženi, lorde Mormonte, jinak bychom sami sebe začali brát příliš vážně. - Tyrion Svět knih ze ságy je plný ponaučení a bez legrace životní moudrosti. „Neměl bys mít strach z nepřátel, kteří tě proklínají do tváře, ale z těch, co se usmívají, když se na ně díváš, a co si brousí nože, jakmile se otočíš.“ To, co ale zbylo v sedmé, a hlavně v osmé sérii je jedno velké prázdno. Jen snaha to hlavně nějak rychle ukončit.
4. Zrychlený děj a cestování
Kdo sledoval celou Hru o trůny, tak mi dá jistě za pravdu. Vzpomeňte si, jak Arya s Ohařem cestovala po Západozemí dvě série (v knize to bylo snad ještě déle). Nabyli jsme správného dojmu, že krajina je rozlehlá a z Králova přístaviště se dostanete na Zimohrad dvakrát v životě v lepším případě. Jak armáda Divokých cestovala na severu a jen ke zdi jí to trvalo dlouhé měsíce. Jak dlouhou cestu musela Daenerys ujít, než shromáždila armádu Dothraků a vojáky Neposkvrněných. V posledních sériích jsou ale postavy schopné teleportovat se z jednoho kontinentu na druhý v časovém horizontu minut, přesně tak, jak se to scenáristům hodí. Jaime se rozhodne, že pojede bránit Sever, pak se zase rozhodne, že chce jet zpátky. Když vynecháme jeho podivné důvody, za normálních okolností by mu to trvalo celou sérii. Stejně tak rychle se pohybují celé armády. Vůbec rychlost děje se minimálně zdvojnásobila. Seriál by si zasloužil ještě minimálně jednu celou sérii. Proč vůbec scénáristé odmítli osmou sérii udělat na deset dílů a spokojili se jen se šesti epizodami? „Nezáleží na tom, co děláme, ale spíš na tom, proč to děláme.“ - Střet králů
5. Postavy přežívají největší masakry
„Když hraješ hru o trůny, buď zemřeš nebo zvítězíš.“ Poslední dvě série nám hodně připomínají akční filmy z nejlepších let Hollywoodu. Jaime a Bronn skoro sestřelí draka jedním hořícím samostřílem, zatímco celá lodní flotila Greyjojů, ani celá Lannisterská armáda nedokáže ze svých samostřílů draka trefit ani jednou. Na Zimohradu se hlavní hrdinové prosekávají dlouhé hodiny hordami Nemrtvých a téměř všichni to přežijí, zatímco jejich statisícové armády lehnou popelem. Těžko uvěřitelné, nesmyslné a v přímém protikladu s tím, co se dělo v prvních sériích, kdy jen malé zaváhání přineslo hlavním postavám smrt. Zajímavé dárkové předměty pro milovníky seriálů Netfix.
6. Chybí logická vysvětlení
Tak jak byl seriál na začátku smysluplný, na konci zbylo jen asi tisíc otázek PROČ? Zůstala jen hořká pachuť a podezření z odfláknutí scénáristické práce. Vždycky jsem si vážil Hry o trůny mimo jiné proto, že všichni bojovali a intrikařili v bitvě o Železný trůn, ale všechny tyto snahy byly strašně malicherné proti nebezpečí, které číhalo za zdí. „Noc je temná a plná hrůz.“ The winter is coming. A to nebezpečí bylo tak velké a niky zcela neodhalené, že mě děsila představa, jak to dopadne, až se odhalí. Na druhou stranu se mi ale líbila ta myšlenka malicherného boje o trůny, když skutečné nebezpečí, které nikdo nechce vidět, je úplně jinde. Na konci jsme ale bohužel nedostali žádné vysvětlení. Nejen, že noční král zemřel příliš rychle, ale také nepředstavoval žádné větší nebezpeční, a hra o trůny byla nakonec důležitější než on sám. Sedm sérií vývoje hlavních postav bylo zahozeno, nebo byl jejich charakter bez vysvětlení změněn během pár minut. Nikdo mi nevysvětlí změnu v chování Daenerys Targaryen, Matky draků, která se zbláznila naprosto nelogicky až v době, kdy dobyla město a svůj celoživotní sen měla na dosah. Zcela zbytečně jsme řešili původ Johna Sněha, který jako právoplatný následník trůnu musel jít na Zeď, aniž by se kdokoli další dozvěděl o jeho nároku na trůn. Proč? Proč? Proč? Ygritte měla pravdu, když říkala „Ty nevíš nic, Jone Sněhu.“
Vlastně za to může jednoznačně dvojice scénáristů David Benioff a D.B. Weiss, a také R. R. Martin, který místo toho, aby celé dílo dopsal, stala se z něj bez nadsázky hvězda globálního formátu a začal se věnovat jiným nesmyslným projektům. Pro mě sedmá a osmá série Hry o trůny neexistuje. Zapomenu na ni a budu si navždy pamatovat Daenerys Targaryen na své flotile, kterak míří přes moře se svou armádou a Johna Sněha jako velitele noční hlídky, který přežit svou smrt a nebezpečí za zdí, které se naléhavě a nevyhnutelně blíží. Takový konec je pro mě lepší než parodie, kterou vymysleli David Benioff a D.B. Weiss. Děkuji hercům a všem členům filmového štábu za úžasný zážitek a skvěle odvedenou mnohaletou práci navzdory pokaženému konci a těším se až George R. R. Martin dopíše knihy a já se budu moci zase za pár let ponořit do skvělého světa Západozemí.
„Nikdy nezapomeň, kdo jsi, protože svět na to nezapomene určitě. Udělej to svou předností a nedopusť, aby to bylo tvou slabostí. Obrň se proti tomu a nikdy to nebude použito k tomu, aby ti to ublížilo.“
